Energetický lexikon

 

 

HAUS365. | FERTIGHAUS365.

 

 

Kogenerace | Kogenerační jednotka

Kogenerace (kombinovaná výroba elektřiny a tepla) je společná výroba elektřiny a tepla. Umožňuje zvýšení účinnosti využití energie paliv.

Princip kogenerace spočívá v kombinované výrobě elektrické energie a tepla. Oproti klasickým elektrárnám, ve kterých je teplo vzniklé při výrobě elektrické energie vypouštěno do okolí, využívá kogenerační jednotka teplo k vytápění.

Vyrobené teplo se spotřebuje přímo v objektu, kde je jednotka nainstalována. Elektřina se zčásti spotřebuje v objektu, nadbytek automaticky odteče (prodá se) do rozvodné sítě, pokud jednotka neběží, veškerá elektřina je dodána ze sítě.

 

EPC (Energy Performance Contracting)

Energetické služby se zárukou (z angl. Energy Performance Contracting, také EPC) představují velmi efektivní nástroj realizace úsporných opatření. Metodu EPC lze charakterizovat jako zaručení předpokládaného snížení spotřeby energie, které se projeví v úsporách provozních nákladů, použitých na splácení původní investice.

Metoda EPC má mnoho různých modifikací s použitím odlišných názvů. Označení jako například: Contract Energy Management, Performance Contracting (PFC), Technology Performance Contracting, Contract Du Resultat nebo Third Party Financing (financování třetí stranou) nevyjadřují různé modifikace EPC, ale jde obvykle o jednu a tutéž službu, která je obecně velmi podobná službě u nás nazývané EPC.

Financování projektu při uplatnění "čisté" podoby metody EPC probíhá tak, že investice jsou po přijatelnou dobu spláceny pouze z uspořených nákladů. Součástí projektu řešeného metodou EPC přitom může být financování třetí stranou. Způsob financování lze zvolit nezávisle.

 

Blower-Door-Test

Blower-door test je detekční metoda na zjišťování vzduchotěsnosti obálky budovy a tím i k zjištění energetické náročnosti domu. Při vadách vzduchotěsnosti oken, stěn či střechy totiž dochází k významným únikům tepla a tím i větší náročnosti na vytápění.

Zařízení blower door se sestává z velkoprůměrového ventilátoru zasazeným v rámu s plachtou ve dveřích popř. okně v obvodové stěně, pomocí kterého je vytvořen v budově podtlak i přetlak při tlakovém rozdílu 50 Pa. Tímto měřením lze zjistit, kolik vzduchu proudí netěstnostmi do interiéru. Postup celého měření je standardizovaný.

Nejčastěji se používá pro lokalizaci netěsnosti domů, kdy se obvodová stěna skládá z více konstrukčních prvků a tak je náchylnější na různé netěsnosti. U pasivních domů jsou testy nezbytnosti pro dosažení správné účinnosti řízení větrání interiéru.

 

Kondenzační kotel

Při spalování plynu v kotli vzniká chemickou reakcí určité množství vody v podobě vodní páry. Ta spolu s oxidem uhličitým a dalšími produkty hoření tvoří spaliny a je odváděna z kotle komínem do ovzduší. Kondenzační kotle však dokáží využít i kondenzační teplo této páry. Je to umožněno jejich pracovní teplotou, která je nižší, než teplota varu vody za běžného tlaku.

Pokud se spaliny ochladí pod teplotu jejich rosného bodu, dojde ke změně skupenství a kondenzaci obsažené vodní páry spojené s uvolněním skupenského tepla. Energie, kterou lze takto získat, odpovídá rozdílu mezi spalným teplem a výhřevností daného paliva.

Kondenzační kotle mají smysl jen při pálení uhlovodíků (zemní plyn, topný olej, biopaliva). Při spalování uhlí, které obsahuje jen velmi málo vodíku, je účinek kondenzace zanedbatelný.

 

Parozábrana

Parozábrana je druh fólie, který zabraňuje pronikání vodní páry obsažené ve vzduchu. Z obecného hlediska jde v podstatě o membránu, protože odděluje dvě různá prostředí, zpravidla interiér a exteriér stavby. Používá se hlavně ve střechách (nebo i stěnách dřevostaveb apod.), aby se zamezilo úniku vodních par z interiéru do konstrukce domu, kde jinak pára kondenzuje a snižuje účinnost tepelné izolace a poškozuje nosné části. Vodní pára totiž dále neuniká, protože se zaráží o hlavní hydroizolaci, dochází tak k hromadění zkondenzované vody. Je důležité, aby parozábrana byla provedena souvisle, jinak pára pronikne neuzavřenými dírami, spoje se přelepují vzduchotěsnou páskou.

 

Parobrzda

Parobrzda je druh fólie, který omezuje pronikání vodní páry obsažené ve vzduchu. Z obecného hlediska jde v podstatě o membránu, protože odděluje dvě různá prostředí, zpravidla interiér a exteriér stavby. V některých difúzně otevřených konstrukcích se nepoužívá parobrzdná folie ale jen OSB deska s přetmelenými spoji či přelepenými air-stop páskou. OSB deska je sice vzduchotěsná, ale není parotěsná, proto se nazývá parobrzda. Používá se hlavně ve stěnách dřevostaveb apod., aby vlhkost měla možnost prostoupit (omezeně) stěnou díky její difúzní otevřenosti a venku se odpařit.

 

Obnovitelný zdroj energie 

Obnovitelné zdroje energie jsou takové zdroje, které v lidském časovém měřítku téměř neubývají. Jsou to tedy prakticky téměř lidstvem nevyčerpatelné zdroje energie. Jde o část energetických toků, které se často přirozeně vyskytují v blízkosti zemského povrchu, a zásoby, které se obnovují alespoň tak rychle, jak jsou spotřebovávány. Jde o zdroje, které činnost člověka nevyčerpává.[1] Jmenovitě jde o sluneční záření a z něj odvozené větrnou energii a vodní energii, dále o energii přílivu, geotermální energii, biomasu a další. V jejich čerpání lze hypoteticky pokračovat další miliardy let - dokud budou probíhat termojaderné přeměny v nitru Slunce či jaderné přeměny v nitru Země. V delším časovém úseku jsou tedy také neobnovitelné, protože zákon zachování energie neumožňuje obnovovat energii. Naopak zdroje považované za neobnovitelné, jako je například uhlí, se „obnovují“ v řádu 100 milionů let.

 

Energetický štítek

Energetický štítek je označení elektrických spotřebičů a nově také budov, který označuje energetickou náročnost. Jedná se o spotřebu elektrické energie, vody, objem vyprodukovaných emisí, hlučnosti apod. Domácí spotřebiče je v Evropské unii povinné energetickými štítky označovat od roku 2001. U budov institut energetického štítku zanikl s novelou zákona o hospodaření energií, která vstoupila v platnost 1.1.2013. Jednalo se o tzv. Energetický štítek obálky budovy. Nové budovy (a budovy stávající v různých případech) označuje tzv. Průkaz energetické náročnosti budovy (v médiích mylně uváděný jako "energetický štítek"). Postupně jej budou muset mít téměř všechny budovy, a to do roku 2019.

Hlavním cílem energetických štítků je možnost rychlého porovnání spotřebičů (domů) a odhad nákladů za x let provozu.

 

Zemní kolektor

Stavební těleso, horizontální plošný kolektor, který odebírá nízkopotenciální energii ze země v malých nezámrzný hloubkách. 

 

Zemní sonda

Stavební těleso, vertikální kolektor | sonda, zapuštěná ve hloubkovém vrtu, kde odebírá nízkopotenciální energii ze země ve velkých hloubkách. 

 

Podlahová plocha

Celkovou podlahovou plochou se rozumí podlahová plocha všech podlaží budovy vymezená mezi vnějšími stěnami.

 

Podlahová plocha - definice NZÚ (Nová zelená úsporám)

Podlahovou plochou se rozumí celková vnitřní podlahová plocha všech podlaží budovy vymezená vnitřní stranou vnějších stěn, bez neobyvatelných sklepů a oddělených nevytápěných prostor (zák. č. 406/2006 Sb., § 2, písm. p), ve znění pozdějších předpisů.

 

Topná zátěž

Nutná dodávka tepla (uváděno v hodnotě Watt), která je zapotřebí k udržení konkrétní pokojové teploty. 

 

Měrná potřeba tepla

Měrná potřeba tepla na vytápění je veličina, která charakterizuje tepelně-izolační vlastnosti budovy bez ohledu na účinnost topného systému a zdroje tepla. Vyjadřuje množství tepla, které je vztaženo na jednotku plochy - kWh/(m2.rok), popř. na jednotku objemu vytápěného prostoru - kWh/(m3.rok). Jde o energetický výstup z objektu, který je dán ztrátami obálky. Potřeba tepla tedy vychází z tepelných ztrát, nedá se ovlivnit tepelnými zisky ani vhodným systémem vytápění (na rozdíl od spotřeby tepla).

 

Kontrolované centrální větrání

Systém centrálního větrání zajišťuje rovnotlaké kontrolované řízené nucené větrání objektu, potřebnou výměnu vzduchu ve vnitřních prostorách, (s rekuperací  | bez rekuperace tepla) prostřednictvím centrální větrací jednotky.

 

Kontrolované decentrální větrání

Systém decentrálního větrání zajišťuje kontrolované řízené nucené větrání objektu, potřebnou výměnu vzduchu ve vnitřních prostorách, (s rekuperací  | bez rekuperace tepla) prostřednictvím decentrálních větracích jednotek.

 

Rekuperační jednotka

Rekuperační jednotka je zařízení, kde se využívá teploty vzduchu odsávaného z prostoru k ohřevu chladného vzduch přiváděného z vnějšího prostředí. Tyto dva„vzduchy“ jsou od sebe odděleny tak, že nemůže dojít k jejich promísení a zároveň stykové plochy jsou vyrobeny z materiálu, který zaručuje maximální přestup tepla.

 

Průvzdušnost obálky budovy

Je termínem souvisejícím se šířením vzduchu a zejména vodních par konstrukcí a budovou (obálkou budovy), souvisí s termínem „vzduchotěsnost" a obecně se jedná o vlastnost propouštět vzduch, a to nejméně za podmínky existence cesty k proudění vzduchu či ještě lépe vedení tepla konvekcí a dále za podmínky existence tlakového rozdílu na rozhraní konstrukční vrstvy obálky budovy.

 

Fotovoltaika

Fotovoltaika je metoda přímé přeměny slunečního záření na elektřinu (stejnosměrný proud) s využitím fotoelektrického jevu na velkoplošných polovodičových fotodiodách. Jednotlivé diody se nazývají fotovoltaické články a jsou obvykle spojovány do větších celků - fotovoltaických panelů. Samotné články jsou dvojího typu - krystalické nebo tenkovrstvé. Krystalické články jsou vytvořeny na tenkých deskách polovodičového materiálu, tenkovrstvé články jsou přímo nanášeny na sklo nebo jinou podložku. V krystalických technologiích převažuje křemík, a to monokrystalický nebo multikrystalický, jiné materiály jsou používány pouze ve speciálních aplikacích. Tenkovrstvých technologií je celá řada, například amorfní křemík a mikrokrystalický křemík, jejichž kombinace se nazývá tandem, dále telurid kadmia a CIGS sloučeniny.

 

Měrná neobnovitelná primární energie

Měrná neobnovitelná primární energie vyjadřuje podíl využití obnovitelných zdrojů energie na provoz budovy. Mezi obnovitelné zdroje energie patří např. sluneční záření nebo zemské teplo. 

 

Celková primární energie

Jedním z nových ukazatelů energetické náročnosti budov je celková primární energie. Primární energie je energie, která neprošla žádným procesem přeměny a celková primární energie je součtem obnovitelné a neobnovitelné primární energie. Neobnovitelná primární energie je ukazatelem EN, který je hodnocen a požaduje se jeho splnění. Neobnovitelná primární energie je energie pocházející z neobnovitelných zdrojů energie. Za neobnovitelný zdroj je obvykle považován takový zdroj energie, jehož vyčerpání je očekáváno v horizontu maximálně stovek let, ale jeho případné obnovení by trvalo mnohonásobně déle. Typickými příklady neobnovitelných zdrojů energie především fosilní paliva jsou uhlí, ropa, zemní plyn a rašelina. Dále sem patří jaderná energie, protože přirozené přírodní zásoby štěpných materiálů jsou také vyčerpatelné.

Celková primární energie a neobnovitelná primární energie se stanoví jako součet součinů dodané energie, v rozdělení po jednotlivých energonositelích a příslušných faktorů primární energie.

 

Solární kolektor

Solární kolektor je zařízení, které přeměňuje sluneční záření, dopadající na zemský povrch, na jiný druh energie, pro lidstvo lépe využitelný.

Fototermický kolektor přeměňuje sluneční záření na tepelnou energii. Sluneční záření dopadá na absorbér kolektoru, který je spojen s trubkovým rozvodem kolektoru. Přenos energie je zajištěn prostřednictvím teplonosné kapaliny, která proudí mezi kolektorem a výměníkem tepla umístěném ve spotřebiči tepla, což je nejčastěji akumulační nádoba, zásobník teplé vody či bazén. Tyto kolektory jsou většinou umístěny na střeše rodinných domů, bytových domů, ale také na administrativních a průmyslových objektech.

 

Solární panel

Solární panel je tvořen solárními (fotovoltaickými) články, které mohou být tvořeny polovodičovými nebo organickými prvky, které mění elektromagnetickou energii světla v energii elektrickou. Přímou přeměnou světla na elektrickou energii se dnes zabývá samostatná specializace. Fotoelektrický efekt vysvětluje vznik volných elektrických nosičů dopadem záření. Celkově se daří za pomoci křemíkových solárních panelů přeměnit v elektrickou energii jen asi 17 % energie dopadajícího záření. Při použití organických solárních panelů vyvinutých v Izraeli by měla být účinnost až 25 %.Teoretická maximální účinnost pro jeden přechod je 34 % (tzv. Shockley-Queisser limit).

 

Thermografie

Infračervená termografie je vědní obor, který se zabývá analýzou rozložení teplotního pole na povrchu tělesa a to bezkontaktním způsobem. Úkolem termografie je analýza infračervené energie vyzařované tělesem. Termografickým měřicím systémem lze zobrazit teplotní pole měřeného objektu, ale pouze na jeho povrchu. Obor termografie se v širším měřítku rozvinul společně s rozšířením infračervených kamer, pro které se obecně vžilo slovo termovizní kamera, resp. termovize. Tento termín vznikl z názvu prvního výrobce infračervených kamer, firmy Thermovision, dnes FLIR.

 

ZOOM365. | HAUS365. | FERTIGHAUS365. BAUHAUS365. | IMMOBILIEN365. | WOBA365.